V Anglii kalamita, jak na Sibiři, tři centimetry sněhu a pod Big Benem čtyři.

Po celou noc na pondělí na většině území Velké Británie hustě sněžilo. Nejvíce je postižen jihovýchod Anglie, kde sněhová nadílka způsobila velké problémy v dopravě. V Londýně kvůli nepřízni počasí nevyjely autobusy.


Pro Angličany je toto počasí vážně natolik šokující, že se tu zastavil čas. Pouhých 15 cm sněhu. Zavřeli se školy, obchody, nejezdí vlaky a autobusy. Lidi se nemůžou dostat do práce a tak jsou doma.
Naše pondělní ráno, bylo trochu netradiční, ikdyž začalo tradičně.


Vstávám pravidelně za 3 minuty 7 hodin, abych v 7:07hod byla připravená připravit klukům snídani, přebalit a převlíknout Eddiho a odtrhnout ho od TV na kterou z důvodu své nespavosti, kouká už od 5té hodiny ranní .

Kolem půl 8 se objeví v kuchyni Paul, který si udělá snídani a poté, co zasedne ke stolu se přiřítí Eddie, který do té doby nejevil o snídani nejmenší zájem a postará se o Paulův plny talíř Weetabixu. Tak si stále hladový Paul vezme dvě Musli tyčinky a než si je stihne dát do batohu, Eddie mu je stačí ještě obě nakousnout. Mezitím kluci dosnídají a přejdou k TV, kde se Bob The Builder snaží opravit neopravitelné a napravit nenapravitelné, ale nakonec se mu to samozřejmě podaří a kluci se můžou jít rozloučit s tatínkem, který stojí v chodbě a na celý dům volá jména všech kdo dům obývají a jsou s ním úředně , nebo pokrevně spojeni.

Do této chvíle bylo všechno normální , těšila jsem se na zvuk zaklapnutí dveří, jen kdyby se neozval za 20 minut znova a Paul se nevrátil jako bumerang , kterému nejede vlak do Londýna a to všechno jen protože napadlo 15 cm sněhu. Moje nadšení, které jsem měla při pohledu z okna na zasněženou zahradu opadlo, když i kluci přijeli o pul 9 ze školy a v očích měli nadšení, že škola je zavřena.


Ráno kdy jsem se těšila, že zůstanu s Eddiem skoro celý den doma sama, se trochu změnilo a najednou jsme byli doma všichni. Všude rámus a křik znuděných dětí ……. No prostě takový klidný začátek týdne.


Dneska je úterý , kluci školu neměli, některé obchody už jsou otevřený a do Londýna jezdí pár vlaků.. doufám, že v noci bude sluníčko a do rána zmizí sníh a s ním i kluci ve škole.

Help Me!!! :)

V klidu se usaďte, udělejte si pohodlí a představte si:

Pracovní týden za vámi, volná sobota před vámi, vy se těšíte na spánkem strávené dopoledne a místo toho?????? Jste vzhůru od 6:00 hodin s polštářem na uších a čekáte, kdy někoho napadne napomenout řvoucí a zběsile tlučící se děti, aby opustily vaše dveře a nepřibližovaly se k nim minimálně další 3 hodiny , protože někdo za těmi dveřmi si dopřává sobotní odpočinek, kterej teda speciálně já mám ráda.
Tak takhle vypadají moje sobotní a nedělní rána.
Zatímco Eddie buší na dveře a vyvolává „KAKA….. KAKA“ a nemyslí tím brazilského fotbalistu ale mě, tak James se pere s Thomasem, kterej neotálí a volá na celý dům „MAMÍÍÍ , DADDYYYYY HELP ME!!!!!!“ tak, že to slyší snad každý z Kippington Road.
Po 20 minutách, kdy hluk odezni, nebo si na něj zvyknete tak, že zase usnete, následuje dalších 20 minut nerušeného spánku a pak, jak už tušíte, opět přiběhne fotbalový fanoušek a vy máte pocit, že za vašimi dveřmi za chvilku propukne liga mistrů.
Ale jinak se mám dobře, děti jsou rozkošný a tohle k tomu nejspíš patří

do mrakuuuu

Ahoj, tak vcera vecer nam konecne pripojili internet..... takze ted dohanim. Tak vam sem dam alespon par fotek z letadla. Zbytek casem na rajce .. ahoj

zima :)

Ahoj, tak jsem zase tady a uz mi ani neprijde, ze jsem byla 3 tydny doma. Mam se tu pekne, je tu trochu zima i snih a anglicani jsou z toho trochu prekvapeny a furt o tom mluvej a nemuzou uverit, ze je -1 st. Radeji ani nevylezaji, aby nenastydli :)
Konecne jsem letela za svetla a dokonce jsem sedela i u okynka, takze jsem mohla videt ven. Sice jen mraky a slunicko, ale bylo to pekny, tak priste vam to ukazu. Pekne jsem to nafotila, ale jeste jsem to nestahla do pocitace. Tak to je zatim vse...mejte se ahoooj