V klidu se usaďte, udělejte si pohodlí a představte si:
Pracovní týden za vámi, volná sobota před vámi, vy se těšíte na spánkem strávené dopoledne a místo toho?????? Jste vzhůru od 6:00 hodin s polštářem na uších a čekáte, kdy někoho napadne napomenout řvoucí a zběsile tlučící se děti, aby opustily vaše dveře a nepřibližovaly se k nim minimálně další 3 hodiny , protože někdo za těmi dveřmi si dopřává sobotní odpočinek, kterej teda speciálně já mám ráda.
Tak takhle vypadají moje sobotní a nedělní rána.
Zatímco Eddie buší na dveře a vyvolává „KAKA….. KAKA“ a nemyslí tím brazilského fotbalistu ale mě, tak James se pere s Thomasem, kterej neotálí a volá na celý dům „MAMÍÍÍ , DADDYYYYY HELP ME!!!!!!“ tak, že to slyší snad každý z Kippington Road.
Po 20 minutách, kdy hluk odezni, nebo si na něj zvyknete tak, že zase usnete, následuje dalších 20 minut nerušeného spánku a pak, jak už tušíte, opět přiběhne fotbalový fanoušek a vy máte pocit, že za vašimi dveřmi za chvilku propukne liga mistrů.
Ale jinak se mám dobře, děti jsou rozkošný a tohle k tomu nejspíš patří